Tomáš Hlaváček: Jsem sběratelem emocí, luxus je mít na ně čas

Tomáš Hlaváček kráčí na cestě k úspěchu rychlým tempem. V roce 2007 je zařazen mezi TOP 12 manažerů České pojišťovny a ve své sbírce má i firemní ocenění Best Project Lion Award a Top Talent Training Program od Generali PPF. Nyní je členem představenstva, ředitelem obchodu a strategického rozvoje společnosti CENTROPOL ENERGY a.s. Ta patří s 300 000 odběrateli energií k předním hráčům na českém trhu.

Měl jste možnost se setkat ve své profesi s někým výjimečným?

V podstatě každý den se můžete potkat s někým, kdo vás zaujme, kdo vás může inspirovat a nemusíte zrovna chodit na přednáškové turné nějakých světových celebrit. Vážím si lidí, kteří umějí používat zdravý selský rozum, nepapouškují jen to, co si někde přečtou.

Když jsme u těch celebrit, máte s některou osobní zkušenost?

No, já přesně nevím, jak takovou celebritu vlastně definovat. Zážitkem je pro mě setkání s člověkem, který toho v životě hodně dokázal, pozitivně ovlivnil život druhých, nemá ale hvězdné manýry a k okolí přistupuje s jistou pokorou. Pamatuji si na setkání s Janem Železným. Bylo to v roce 2007, to byl v mé profesní kariéře rok moc důležitý. Byl jsem vyhlášen manažerem roku České pojišťovny a cenu mně předával právě tento mistr světa a olympijský vítěz. Skvěle jsem si popovídal s charismatickým člověkem, který uměl velmi zajímavě glosovat i dění mimo atletické dráhy, člověk s velkým přesahem. Rád na toto setkání vzpomínám, bylo by fajn na tento rozhovor někdy navázat.

Jan Železný je celosvětově uznávaný sportovec, kdo byl ale pro vás celebritou ve vašem manažerském okolí? Jsou i manažeři vlastně celebritami?

Já mám raději označení osobnost, ta nálepka celebrita je trochu zavádějící, u nás se často lepí i na lidičky, které pro okolí příliš inspirativní nejsou. Charakteristické je pro ně spíš trochu zbytnělé ego, které je jen zřídka čím podložené. V mém profesním životě byl skutečnou osobností třeba Pavel Řehák, bývalý generální ředitel České pojišťovny. S odstupem času si uvědomuji, že od něho opisuji stále víc a víc. Jeho „vyhrňme si rukávy a nastupme do první linie“ je heslo, které má jasný obsah a je pro práci manažera zcela zásadní. Chcete-li se podílet na řízení firmy, chcete-li mít ve firmě důležité slovo, které bude ostatními respektováno, musíte znát důkladně práci vašich kolegů a potřeby zákazníků. Musíte prolézt firmu od sklepa až po půdu, prostě se setkat s denní realitou.

Znamená to, že tuto metodu práce uplatňujete i nyní v Centropolu?

Přesně tak, jestliže něco funguje v jedné společnosti, není důvod, proč by se to nemohlo osvědčit i jinde. Základem je, začít vždy sám u sebe. Zažít věci a změny na vlastní kůži a současně tak být i nejlepším průkopníkem a inspirací pro ostatní. Do první linie nastupuji už v listopadu a jdu strávit měsíc na našem zákaznickém centru. Tak nazýváme naše kamenné pobočky, které otevíráme po celé republice. Postupně se ke mně připojí i ostatní manažeři. Díky této zkušenosti budeme moci ještě lépe navrhovat a prosazovat zlepšení, která je potřeba neustále uvádět v život.

Přijímají kolegové vaše nápady s nadšením? Nestavějí se někdy na zadní?

Pochopitelně si nejdříve musíte spoustu věcí vyříkat, pochopit jeden druhého a dojít k jednoznačnému závěru, že konkrétní postupy mají smysl. Myslím, že to se nám už podařilo a mám z toho velkou radost. Je to všechno o lidech, o jejich nastavení, o kvalitě týmu. Z Centropolu bude skvělý tým, o tom už nyní nepochybuji. Mým úkolem je, aby potenciál každého člena tohoto týmu byl naplněn! Až se mi to podaří, budu spokojený.

A budete se moci více oddávat radostem života. Mimochodem – máte slabost pro luxus? Dopřáváte si něco výjimečného, za co nelitujete utratit vydělané peníze?

Já se radostem života vůbec nevyhýbám už nyní. Jsem ale spíše sběratel emocí než luxusních věcí, byť je pravda, že pro někoho může být vlastnictví něčeho luxusního zdrojem emoce. Emoce, zážitky hledám především v cestování, v poznávání zajímavých lidí, v dobrém jídle a pití. Největší luxus je ale čas, který mohu těmto zálibám věnovat.

A máte nějakou vysněnou cestovatelskou destinaci?

S manželkou jsme si zamilovali Itálii, to už je láska na celý život. Dnes jsem si pracně upravil kalendář, abychom v polovině listopadu mohli alespoň na pár dní uprchnout do Toskánska. Projedeme oblíbená místa a místečka, zajedeme na vinice, zavdáme si Chianti, Montepulciano, Montalcino, doplníme zásoby olivového oleje…no, prostě pohoda.

A co mimoevropské destinace, poznávání jiných civilizací, to vás neláká?

To víte, že láká a i tady jsem si už zážitky posbíral. Sedm týdnů jsem se potuloval po Austrálii a Novém Zélandu. Můj syn tam byl na studijním pobytu a já mohl poznat tyhle krásné země plných báječných lidí, kteří jsou o dost jiní než my. Na rozdíl od nás se totiž většinou usmívají a jsou vždy pozitivně naladěni. Tohle nám moc chybí a je to škoda. Život si mnohdy zbytečně komplikujeme.

A jak relaxujete, když tedy necestujete?

S časem jsem trochu na štíru, ale kdo dnes není, že? Asi bych se měl naučit více odpočívat, tady mám rezervy. Kolegové si stěžují, že jim maily píšu o půlnoci (smích). Také bych měl asi začít víc sportovat, výbavu mám, předsevzetí také, tak teď jen přistoupit k realizaci. Hýbu se především s naším pejskem, dlouhé procházky s ním jsou skvělým relaxem a možností trávit čas s rodinou.

Pořídil jste si někdy něco opravdu drahého, co jste zkrátka musel mít a cena nerozhodovala?

Jak už jsem řekl, na nakupování a vlastnění moc nejsem. Třeba auta, ta se mně líbí. Nemám ale potřebu mít sebehezčí auto napořád. To si ho raději na víkend půjčím, zjistím, co všechno umí a už se budu těšit na testování nějakého jiného modelu, když už. Jinak se raději přepravuji vlakem. Je to pohodlnější a neopotřebováváte si tolik nervovou soustavu. Ale i já jsem měl své materialistické sny. Nejhlouběji do kapsy jsem sáhl, když mně bylo 16. Celý rok jsem si odtrhával od úst a z kapesného jsem si koupil vyplétací stroj na tenisové rakety. Tenhle nákup jsem vnímal jako dobrou investiční příležitost.  Rakety jsem vyplétal jako vzteklý, ale k nějakému velkému výdělku to nakonec nevedlo. Náklady jsem ale nakonec pokryl, každopádně to byla dobrá podnikatelská zkušenost.