Plynové zásobníky jsou v dnešní době k nezaplacení 

Jižní Morava je všeobecně proslulá vinařská oblast a lidé ze všech koutů republiky často navštěvují místní sklípky kvůli ochutnávkám vín a dalších pochutin. Už méně známý je fakt, že v oblasti plné sklípků se přímo pod vinohrady nachází dva největší podzemní plynové zásobníky v Česku. Dovnitř se však nepodíváte a nebýt několika technických budov na povrchu, ani byste si jich nevšimli. S trochou nadsázky se dají označit jako ty největší moravské „sklípky“.  

Proč je potřeba skladovat zemní plyn? 

Všichni pravděpodobně tuší, že zemní plyn se někde těží a do všech domácností a podniků dostává potrubím. Jenže spotřeba plynu se během roku podstatně mění. Na podzim a v zimě logicky topíme daleko více než během jara či léta a tyto výkyvy je potřeba nějak vyrovnávat. Nejde jen tak utáhnout kohoutky plynovodů ze zahraničí a říct si, kdy chceme více a kdy méně plynu. A právě proto je potřeba plyn někde „skladovat“.  

Vedle optimalizace spotřeby slouží plynové zásobníky také jako pojistka energetické bezpečnosti, kdyby z nějakých důvodů došlo k přerušení dodávek zemního plynu do naší země. To je v souvislosti s aktuálními okolnostmi problematika, která neustále nabírá na významu. V Česku je podzemních zásobníků dohromady sedm a jejich celková kapacita dosahuje téměř tří miliard kubických metrů, což je přibližně 40 % roční spotřeby České republiky. Dva největší zásobníky najdeme právě na Jižní Moravě, a to konkrétně v Dolních Dunajovicích a Tvrdonicích. 

Co jsme si ze země vzali, to jí také vracíme. 

Typologicky se plynové zásobníky dělí na porézní a kavernové. Oba výše zmínění velikáni jsou zásobníky porézního typu, což znamená, že se plyn natlačuje do bývalých ložisek ropy a zemního plynu. Využívají tedy přírodně vytvořených pórů, trhlin a skulin pevných hornin hluboko pod zemí a plyn se tak vrací zpátky do míst, kde již původně byl. Nejedná se tedy o jeskyně gigantických rozměrů, jak si někteří mohou myslet, když o zásobnících poprvé čtou nebo slyší. 

Kavernové zásobníky jsou pak uměle vytvořené. Může se jednat o bývalé solné či uhelné doly a jejich výhodou je snadnější řízení a vyšší vtláčecí i těžební výkony. Jedná se o prostornější podzemní objekty různých tvarů, které však svou celkovou velikostí těm porézním nestačí.  

Goliáš a kmet českých zásobníků  

V Dolních Dunajovicích bylo místní ložisko zemního plynu objeveno při seismickém průzkum v roce 1973 a hned při začátku těžby se rozhodlo o pozdějším využití v podobě plynového zásobníku. Jeden z průzkumných vrtů si místní pamětníci vybaví i dnes, protože při něm v roce 1976 došlo k erupci a vznícení plynu. Požár byl viditelný z dalekého okolí a byl zlikvidován až za asistence specialistů z Maďarska.  

V roce 1985 pak byla těžba ukončena a začalo budování zásobníku. Dnes se v hloubce přibližně 1050 metrů pod povrchem v 7 vrstvách podloží různého geologického složení může skladovat až 900 miliónů m³ zemního plynu. V objektu najdete složitou soustavu technologií pro měření, čištění nebo filtraci a samozřejmě také systémy pro vtláčení i těžbu plynu samotného. 

Komplex objektů podzemního zásobníku plynu v Tvrdonicích je svou velikostí sice až druhý, ale za to je to nejstarší zásobník na našem území. Využívá původních ložisek kapalných a plynných uhlovodíků, o jejichž využití se přemýšlelo už v roce 1968. O tři roky později pak začala výstavba zásobníku o kapacitě 535 miliónů m³.  

Pro běžné smrtelníky je těžko představitelné, co se „tam dole“ vlastně děje, jak to jednotlivých trhlinách ve skutečnosti vypadá a proč plyn nemůže nikam uniknout. Princip využití prázdných podzemních prostor je ale ve své podstatě geniální. Byla by škoda nevyužít něco, co příroda vymyslela a co funguje víc než dobře. A zejména v dnešní době je to k nezaplacení. 

České plynové zásobníky a jejich naplněnost můžete v reálném čase sledovat například na stránce Plyn.cz.